Přejít k hlavnímu obsahu
Své podivné nápady se snažím překlopit do něčeho stravitelnějšího, říká Aparde. | Foto: Maximilian König
Své podivné nápady se snažím překlopit do něčeho stravitelnějšího, říká Aparde. | Foto: Maximilian König
Vojtěch Tkáč - Po, 13.12.2021 - 08:00

Aparde: Občas jen tak frustrovaně sedím ve studiu a necítím nic

Patří mezi výrazná jména evropské experimentální elektroniky posledních let. Nevyzpytatelný rok 2021 ale prožil v konstantní letargii. Kvůli ustavičnému zavírání klubů, letos německý producent Aparde odehrál pouze dva koncerty před publikem. Jeden z nich za doprovodu epických vizuálních projekcí na pódiu Paláce Akropolis v rámci festivalu Spectaculare. Přivezl představit i nové album Alliance, které vyšlo u věhlasného labelu Ki Records od Christiana Löfflera a na Spotify zaznamenalo už stovky tisíc poslechů. Jakou roli Aparde u tvůrčího procesu připisuje spontánnosti a proč svou hudbu charakterizuje výrazem „schwermutig“?

Jaká je úplně první věc, kterou řešíš, když se pouštíš do práce na novém tracku?

Pokaždé se to liší. Začínám jednoduchými vrstvami, většinou jde o jeden konkrétní akord, který nastolí atmosféru celé skladby. Potom si postupně začínám představovat všechny další zvuky a postupy okolo. Základem jsou beat a perkusní prvky, okolo kterých pak stavím celý groove. Hodně si hraju s loopy, které míchám do sebe, ale občas je důležité od ozkoušených triků uskočit úplně jinam.

Přestože máš na začátku komplexnější vizi, přihodí se toho hodně zcela přirozeně během tvůrčího procesu?

Samozřejmě, postupně se takhle vyloupne celkový vibe a nálada. Když se cítím šťastně, tak to jde samo. V uplynulých měsících a vlastně napříč celým rokem to dalo zabrat. Občas jen tak frustrovaně sedím ve studiu a necítím vůbec nic. Něco se změnilo a zatím to nedokážu přesně pojmenovat…

Máš pocit, že se z tvého života úplně vytratily některé emoce?

Ano, nějak se mi nedaří dané pocity intenzivněji vnímat nebo si je aspoň představit. Sem tam dostanu nápad, který chci směřovat ke konkrétní emoci, ale teď s tím mám potíže. Snažím se produkci věnovat každý den. Prostě si k tomu vždy sednu a pustím se do práce. Někdy takhle strávím jen hodinu, jindy věčnost. Ale ve výsledku to jde ruku v ruce s tím, jak se zrovna cítím.

Devět let jsi strávil na hudební škole. Jakou zásadní lekci, kterou aplikuješ dodnes, sis odtamtud odnesl?

Už je to dost dávno. Studoval jsem hru na bicí a měl jsem štěstí na pedagogy. Naučil jsem se především tvořit hudbu společně s dalšími lidmi, fungovat v rámci celé kapely a podobně.

Přitom ale dnes svým způsobem jako samostatný nástroj používáš i svůj hlas a vystačíš si od A do Z sám.

Ano, všechno se dá zvládnout sólo. Ale přece jenom je užitečné občas vstřebávat inspirace a vjemy od dalších umělců. Cítím, že se posunul i způsob, jakým používám zpěv. Hlas v mé hudbě figuroval vždycky, ale teď zní o poznání lépe než před několika lety. Řekl bych, že jsem se naučil, jak s ním pracovat. Když zpívám jeden tón, doplním ho druhým hlasem a okolo něj vykreslím ambientní atmosféru. Co se editace vokálů týče, tak jako producent pracuju rychle.

Co bys označil za svůj nejoblíbenější efekt nebo syntezátor, ke kterému se stále dokola vracíš a zapojuješ do nových nahrávek?

Už roky rád používám syntezátor Prophet. Na poslední desce jsem ozkoušel pár nových plug-inů, které jsem vytěžil na maximum. Nemám asi jeden konkrétní nástroj, ale spíš oblíbené kombinace technologií.

Takže jsi při práci na letošním albu Alliance zkusil některé kreativní postupy úplně poprvé?

Ano, ale hlavní myšlenka se oproti předchozím nahrávkám neliší. Některé písně vznikaly už loni nebo ještě dřív. Vždy se snažím vzít všechny své podivné nápady i zvláštní zvuky a překlopit je do něčeho stravitelnějšího. Vlastně jsem se teď o něco víc přiblížil popu. Otázkou zůstává, jestli je právě pop music metou, na kterou by producenti elektronické hudby měli mířit.

Těžko říct, ale mám pocit, že tvá tvorba nabízí jistý mix chytlavosti, melancholie a experimentu. Jak bys osobně definoval tuto formulku?

Je obtížně sám sebe popsat. Myslím, že je trochu ohrané nálepkovat hudbu jako melancholickou, atmosférickou a podobně. Asi bych to nejlíp popsal německým termínem „schwermutig“. Má hudba je taková trudomyslná, tedy celkem pomalá, ale přitom hodně intenzivní.

Aparde v Paláci Akropolis na Spectaculare | Foto: Kateřina Fialová

Vydáváš na značce Ki Records, za níž stojí Christian Löffler. Co tě na tomto labelu zaujalo?

Měl jsem příležitost členy Ki Records lépe poznat a navázat s nimi užší kontakt. Potom jsem jim začal posílat dema, která nejdřív za moc nestála. Postupně jsme spolu začali hrát naživo a řekl bych, že moje hudba dobře zapadá do zvuku celého labelu. Vedle německých producentů je na něm zastoupeno několik dalších evropských zemí.

Inspiruje tě stále proslulá berlínská techno scéna?

Rozhodně, ale jsem jenom malá ryba. Osobně na ni nemám ani zlomkem tak zásadní vliv jako měli třeba Modeselektor nebo Apparat. Na druhou stranu právě Ki Records utváří určitou charakteristickou odnož.

Umí tě produkce elektronické hudby stále překvapovat?

Vždycky. Pořád objevuju nové věci a nevadí, že už existují třeba roky. Jde o to si na ně přijít sám a nakládat s nimi. Momentálně pracuju na nových skladbách, ale bez jakéhokoliv záměru. Dosud jsem se vždycky řídil nějakým plánem nebo dodržoval to, co jsem si stanovil. Došlo mi, že takhle to s kreativitou nefunguje. Navíc je v dnešní nepředvídatelné době obecně těžké plánovat cokoliv. Za celý rok jsem odehrál jen dva koncerty, zbytek se zrušil nebo nepřesunul na jindy.

Aparde v Paláci Akropolis na Spectaculare | Foto: Kateřina Fialová Aparde v Paláci Akropolis na Spectaculare | Foto: Kateřina Fialová Aparde v Paláci Akropolis na Spectaculare | Foto: Kateřina Fialová
Tagy Aparde Spectaculare

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Vojtěch Tkáč | Foto: Pavla Hartmanová
Jsem moderátor a DJ Radia 1. Společně se Zdeňkem Lichnovským v rámci něj od května 2019 připravujeme i hudebně obsedantní magazín…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY