Přejít k hlavnímu obsahu
Jimmy Reed | Zdroj: Jasmine Records
Jimmy Reed | Zdroj: Jasmine Records
Ondřej Bezr - Čt, 27.02.2020 - 07:00

10 kytaristů, bez kterých by to nešlo: Jimmy Reed

Každý obor má své historické sloupy, na kterých stojí. Moderní filozofie by se neobešla bez starověkých otců zakladatelů, dnešní fyzikové by si těžko co počali bez Newtona nebo Einsteina, chemici bez madame Curie a vyčůraní politici bez Machiavelliho. Také současná hudba má svoje předchůdce. Ať hrajete na kytaru rock, metal, jazz nebo alternativní experimenty, kořeny všech těchto žánrů jsou dohledatelné v blues. Nevadí, že si to často nepřipouštíte. V tomto seriálu vám představujeme deset bluesových klasiků, kteří na ramenou drží celou horu kytarové hudby 20. i prvních dvou dekád 21. století.

„Byl pro nás velkým vzorem. Jeho věci byly vždycky postavené na dvou kytarách. V žebříčcích měl něco kolem dvaceti hitů, ale všechno to vlastně byla ta samá písnička v jednom ze dvou temp, která používal. Ale dokonale ovládal kouzlo monotónnosti, opakování. Tyhle hypnotické, transovní věci. S Brianem jsme trávili spoustu času ve snaze prokouknout z nahrávek jeho fóry.“ Takhle – a podobně – se vyznává Keith Richards vždycky, když se ho někdo zeptá na Jimmyho Reeda (1925–1976).

Reed byl nepochybně největším vzorem raných Rolling Stones. V repertoáru měli řadu jeho písní: Ain't That Lovin' You Baby, The Sun Is Shining, Bright Lights, Big City, Shame, Shame, Shame nebo Honest I Do. A o tom, že tahle láska přetrvává, svědčí i zařazení Reedovy další písně Little Rain na (zatím) poslední stounovské album Blue & Lonesome.

Jenže Jimmy Reed neovlivnil jenom tuhle jedinou kapelu. Z našeho seriálu mimořádně vlivných bluesových kytaristů je bezpochyby jedním z těch vůbec nejvlivnějších. Skoro každý, kdo něco znamenal zejména na britské rhythmandbluesové scéně 60. let, měl v repertoáru alespoň nějakou Reedovu písničku, čímž jeho vliv jednoznačně stvrdil: Them (Bright Lights, Big City), The Yardbirds (I Ain't Got You), The Animals (I Ain't Got You, Bright Lights, Big City).

A ani druhá strana oceánu vlivný sound nahrávek Jimmyho Reeda neoslyšela – nadšeně o něm mluvili či mluví (a jeho písničky hráli a hrají) Elvis Presley, ZZ Top, Jimmie Vaughan, Etta James, Johnny Winter, Grateful Dead, Hank Williams Jr., Steve Miller Band, Aerosmith, ba i Lou Reed. Dost široký stylový rozstřel, na to, že jej svým vlivem „pokropil“ autor „jedné písničky ve dvou tempech“...

Jimmymu Reedovi se totiž povedlo už v 50. letech něco podobného, co dokázal, ale až o desítky let po něm, B.B. King. Totiž oslovit svými písničkami hlavně prostřednictvím rádií i publikum, které se jinak o blues nijak zvlášť nezajímalo. A tím vlastně, jakoby jen tak mimochodem, zpropagovat a rozšířit bluesovou muziku jako žánr do širokého povědomí.

Jimmy Reed se narodil v roce 1925 v zemědělské osadě mezi plantážemi Dunleith ve státě Mississippi, kde se v pubertě začal učit na kytaru a foukací harmoniku od svého vrstevníka a kamaráda Eddieho Taylora, který později sice udělal jakous takous vlastní kariéru, ale do bluesových dějin se zapsal spíš právě jako učitel Jimmyho Reeda a následný důkaz situace, kdy žák předčí svého učitele: Taylor totiž následně působil střídavě jako druhý kytarista anebo basista v doprovodné Reedově kapele. Když jsme u jejího obsazení, chvíli se v ní za bicími(!) na začátku své kariéry mihl pozdější vynikající kytarista Albert King, o kterém si budeme vyprávět v jednom z dalších dílů tohoto seriálu.

Do Chicaga se Jimmy Reed přesunul o něco dřív než jeho ostatní bluesmanští kolegové, už v době druhé světové války, do které si „odskočil“ odsloužit dva roky v námořnickém mundúru. Po návratu se přes několik zastávek dostal zpět do Chicaga, kde na rozdíl od nejslavnějších bluesmanů, shromažďujících se ve stáji Chess Records zakotvil u konkurence Vee-Jay Records. A tomuto vydavatelství se podařilo řadu jeho songů dokonale zpropagovat, nasadit do rozhlasového vysílání a z Reeda udělat hvězdu.

Skvěle rozjetou kariéru narušovalo jen jedno: Reedův životní styl, konkrétně náklonnost k alkoholu. Zapomínal texty, nedokončoval koncerty, ke konci 50. let byl dokonce v podezření z deliria tremens, ačkoli skutečností byla, jak se později ukázalo, rozvinutá epilepsie (jíž konzumace alkoholu rozhodně příliš nepomáhala). Zemřel v necelých jednapadesáti letech na respirační selhání.

Jimmy Reed se stal posmrtným členem Bluesové síně slávy (1980) i Rock´n´rollové síně slávy (1991). Do druhé jmenované byly uvedeny i dvě z jeho nejslavnějších písní Big Boss Man a Bright Lights, Big City. Co je ale po cenách – největší pochvalou pro muzikanta je láska publika a úcta kolegů. Obojího se Jimmymu Reedovi dostalo více než vrchovatě.

Tagy 10 kytaristů bez kterých by to nešlo Jimmy Reed
Redaktor Lidových novin, šéfredaktor kulturního magazínu UNI a dlouholetý dramaturg Blues Alive.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY