Přejít k hlavnímu obsahu
Nechápu ty nářky, že se nic nedá dělat a všechno je špatně, říká Gumi | Foto: archiv Michala Gumiho
Nechápu ty nářky, že se nic nedá dělat a všechno je špatně, říká Gumi | Foto: archiv Michala Gumiho
Ricardo Delfino - Út, 24.11.2020 - 08:00

Michal Gumi (Klubovna.net): Kdy jindy chceš tvořit než teď?

Svět online hudebních médií je na českém poli rozmanitý. Ať už se jedná o žánrově vyhraněné webziny nebo multižánrově platformy reportující o hudbě všeobecně. Jedním z mladších projektů je Klubovna.net. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt. Za svou několikaletou éru si vybojovali pár exkluzivních rozhovorů jako např. megastars Charli XCX, Melanie Martinez nebo Yungbluda. Rozhovorů se zahraničními hvězdami ulovili vícero, namátkou Frank Carter, Fever333, Moscow Death Brigade, Eskimo Callboy nebo Nothing,Nowhere. Pojďme nahlédnout ke kolegům. S taťkou Klubovny Gumim jsme si dali karanténní dýchánek s rozhovorem.

Co dělá duchovní otec Klubovny, když zrovna neposlouchá hudba a nepíše články?

Momentálně se dost fláká a chodí spát ve 4 ráno. Jsem člověk, kterej moc neposedí, takže se snažím furt něco dělat, tvořit a nebo naopak úplně vypnout u Xboxu. Jsem takovej medvěd, kterej se snaží načerpat energii na věci, který miluju, což je hudba a Klubovna. 

Jak projekt vznikl? Kdo všechno se na něm podílí?

Klubovna vznikla jako určitá reakce na dění na scéně. Nebavila mě moc usedlá nota běžných žánrových webzinů, tak jsem se snažil přijít s něčím novým. Nechtěl jsem nikde vypisovat, že mě nebaví to a to, tak jsem se snažil vytvořit něco, co bude víc interaktivní, otevřený a reflektující tehdejší a samozřejmě i současnou dobu.

Kolik nás na to je? Docela blbě se mi to počítá. Primárně se o Klubovnu staráme s naším grafikem, což je druhej mozek týmu, se kterým řešíme vlastně všechno. Pak se k nám nedávno přidal velmi nadějnej recenzent. A pak je tu holka, která dělá super rozhovory. Další členové teď nemají, třeba takové využití, což koresponduje s tím, že nejsou akce. Ale jejich čas rozhodně přijde.

V plném pracovním nasazení i v době koronavirové

Jak ses dostal ke světě hudební žurnalistiky? 

Asi to byla přirozená cesta, protože mě už na základce krom tělocviku nejvíc bavil sloh. Někdy od šestý třídy jsem si začal pravidelně kupovat dva hudební printy, od sedmý třidy chodit na akce a zároveň tak nasával vlivy z domácí i zahraniční scény. Nechtěl jsem to jenom konzumovat, ale i vytvářet. To prostředí mě fascinovalo.

Jakou muziku ty osobně posloucháš?

Poslouchám spoustu muziky a troufnu si říct, že mám celkem komplexní přehled. Každej týden například čekám, až se čtvrtek přelomí v půlnoc a aktualizuje se Spotify. Krom kytarových žánrů si jedu i dost rapu a mám i své mainstreamové oblíbence. Aktuálně dost poslouchám novinky od BMTH nebo MGK, což jsou desky někde na hraně toho, co popisuju. Myslím, že mají velkej potenciál oslovovat i lidi, kteří s kytarovou hudbou nepřijdou tolik do styku. A to je něco co kytarová hudba v dnešní streamingový době potřebuje.

Když shrneš obsah Klubovny, na jaké žánry se nejvíce zaměřujete?

Určitě se dá říct, že vycházíme z coru, hardcoru a punkrocku. Právě tady se cítíme doma a máme tu i největší cílovku. Na druhou stranu jsme už od začátku jasně definovali, že se nechceme uzavírat do žánrovejch dogmat a škatulek. Na Klubovně tak v současnosti během jednoho dne můžete zaregistrovat klidně něco o John Wolfhooker, Krang, Good Times Only nebo MC Geyovi. Náš rozptyl asi nejvíc reflektuje náš Spotify playlist

Redaktoři Klubovny urvali pár dost exkluzivních rozhovorů např. Charli XCX nebo Yungbluda a mimo jiné další zahraniční hvězdy. Zažil jsi někdy jednání nějakých muzikantů, které ti nebylo po chuti?  

Za tyto příležitosti jsme samozřejmě moc rádi a vážíme si jich. Velký dík samozřejmě patří i promotérům akcí, kteří v nás mají už nějakou důvěru. Jinak si asi nevybavuju nějaký vyloženě špatný zážitek. Upřímně, my tu nejsme od toho, abychom řešili něčí nálady, ale snažíme se primárně udělat zajímavé rozhovory. Díky tomu, že se neptáme na klišé, se nám naopak hosté více otevřou a často nás i za vedení rozhovorů pochválí.

Michal 'Gumi' se s Klubovnou nechce uzavírat do žánrovejch dogmat a škatulek

Jak se, dle tebe, liší svět tvrdších hudebních žánrů a ostatních alternativních a mainstreamových žánrů? 

Řekl bych, že integritou k tomu, na čem vyrosteš. Láska k metalu se dědí takzvaně z otce na syna. Osobně tyhle žánry vnímám i hodně sociálně kritický a pro-liberálně smýšlející. Poměrně jasně se přirozeně vymezíš vůči různým tendencím nacionálně-kapitalistickýho spektra, což mi na tom bylo vždycky sympatický.

Zároveň ale taky vnímám, že až tak nereflektujou aktuální trendy. A je v podstatě jedno, jestli mluvim o kapelách nebo mediích. 

Myslíš, že lze ještě dneska úspěšně prorazit bez důrazu na sociální sítě?

To záleží, jak si to nastavíš, co konkrétně chceš dosáhnout a na jaký publikum cílíš. Pokud jsi současný interpret orientovaný na nějaký výsledek, tak ne. Sociální sítě a streamovací služby jsou nedílnou součástí dnešní komunikace směrem ven a rozhodně si nemyslím, že by bylo dobrý tyhle věci opomíjet nebo bagatelizovat. Okradeš sám sebe o prostor, fanoušky o informace a velmi pravděpodobně i o šance na booking. Samozřejmě to souvisí i se silou daného žánru, ale platí to, že i když tyhle platformy nemáš v lásce, lidi k nim blízko pořád mají. My na to třeba při bookování na akce důrazem klademe.

Jak hodnotíš za Klubovnu rok 2020? 

Nemůžu si pomoc, ale vnímám to, že nám konkrétně dost prospěl. Samozřejmě nás to trochu jako všechny vypeklo. Třikrát nám odpadly naše společný akce s festivalem Fajtfest, původní plán vyletěl v podstatě celej. Ale zároveň jsme na to dokázali reagovat. Během prvního „lockdownu” jsme přišli s projektem Hudebníci ft. Karanténa, kde se nám šest týdnů každý den dařilo reflektovat život muzikantů během nucený pauzy. Zpětně jsme na to opravdu hrdí, protože to podle mě dost reflektovalo tu dobu a vnímání celý situace.  

Teď na podzim jsme spustili další dva velký projekty. Můj podcast Mike Check a další pravidelný pořad Hodnotíme vaše kapely, kde kapely dostávají feedback od grantů v osmi kategoriích. Máme na to super reakce, ale zároveň si myslím, že nám regulérně pomohlo tenhle nečas a my měli čas tvořit a dotahovat projekty. Proto moc nechápu ty nářky, že se nic nedá dělat a všechno je špatně. Z mýho pohledu je to pro všechny stejný a ty máš v podstatě čas tvořit, ať je to cokoliv. Kdy jindy chceš tvořit, než teď, kdy je na to objektivně vzato nejvíc času? Proto se snažíme neskuhrat a nechat za nás mluvit hlavně tvorbu. Samozřejmě je mi ale líto všech, kteří na tuhle dobu reálně dojeli a nemůžou teď vykonávat v plném rozsahu to, co je baví a živí.

Jak funguje projekt Hodnotíme vaše kapely? 

Tenhle projekt máme namyšlený asi rok a teď ho konečně stíháme realizovat. Pravidelně nám píše spoustu kapel o feedbacky na jejich tvorbu, tak jsme se to rozhodli udělat inovativní formou. Ohodnotí je celkem osm hostů v osmi různých kategoriích (kmeti, videomakeři, odborníci na PR a lifestyle, bookeři, fanoušci, zástupci médií, investoři a lidé mimo běžnou bublinu).

Má to zatím skvělé reakce a nás samotný to baví tvořit. Zároveň chceme kapelám předávat feedbacky od relevantních lidí jednotlivých úseků. A taky se mi trochu zdálo, že tu chybí trochu mezi komunikace mezi „mladou“ a „novou“ partou, tohle může být jednou z cest. Klubovna bude vždycky fungovat na základě, že nechce jen přesvědčovat přesvědčené, ale otvírat i nové cesty a úhly pohledu. A taky nechceme kopírovat, ale tvořit.

Co by podle tebe neměla kapela během interview s médii opomenout? 

Vyzní to jako klišé, ale bejt sama sebou. Kolikrát se začtu do nějakýho rozhovoru a nezjistím vůbec nic. Dost velkej vliv na to mají ale i média. Proč se i v roce 2020 kolikrát dočkáš furt těch deseti stejnech otázek o ničem? I proto jsem založil Klubovnu, strašně mě to drásalo. Ale abych odpověděl na tvoji otázku... Kapela by se neměla bát si prosadit svoji. Přece jen se chceš pořád dozvídat něco novýho, než si pořád číst ten jeden a samej kolotovrátek. Když se neumíš prodat, tak to budeš mít vždycky těžký. V rozhovorech na to máš ideální prostor a hlavně je tvůj a je primárně o tobě.

Co bys doporučil kapele (nehledě na žánr), která teprve hledá, čím se odlišuje od ostatních? A je to důležité, aby kapela měla co říct nebo myslíš, že stačí poctivě zahraná hudba?

Mít sebereflexi a díky tomu poznat svoje silný i slabý stránky. Já osobně razím to, že i z tvých slabých stránek se časem může stát výhoda, což se u nás promítlo, třeba v oblasti vizuálu a technickýho zpracování. 

Co je krom toho, že se ti líbí hudba kapely, dalšími kritérii, že se jí rozhodneš dát prostor na Klubovně?

Musí nás to zaujmout. Zvukem, vizuálem, projevem na sociálních sítích. Musíme z toho cejtit, že to má co říct, že to v tobě zarezonuje a vytváří emoce. Pozor, to platí i pro negativní emoce. Typickej příklad z poslední doby je třeba kapela No Face No Case. Na první pohled třeba úplně nevíš, jestli se ti to líbí, ale chceš to vidět znova. Vyvolá to v tobě okamžitou emoci. A chceš o tom hned napsat do světa.

Tagy Klubovna Michal Gumi
Zpívám v kapele Crossroad Bros. Zabývám se ale taky band managementem (The Wild Roots, Seventh Passion), bookingem (Wild Delfino Booking), festivalovou dramaturgií, produkcí a fundraisingem. Kromě organizace komunitního Top RoofTop festivalu v Karlových Varech, jsem se podílel na...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY