Přejít k hlavnímu obsahu
Ed Sheeran | Foto: flickr.com
Ed Sheeran | Foto: flickr.com
Anna Marie Hradecká - Pá, 22.04.2022 - 11:00

5 tipů, jak vykrást song a nedostat přes prsty

The Verve neměli díky žalobě od Stounů donedávna ani ň z tantiém za song Bitter Sweet Symphony a Honza Kalousek před pár lety rozválcoval u soudu Yardu Helešice ze Support Lesbiens za pár taktů melodie ze svého hitu Chodím ulicí, podobných jejich songu In Da Yard. Jak se vyhnout podobné prekérce, že budete nařčeni z hudebního plagiátorství, když vás při psaní vlastního songu napadají samé nebezpečně známé motivy? Pár tipů si nastíníme v následujícím článku.

1. Tvrďte, že to „ovčáci čtveráci“ jste vynalezli vy

Nejspíš jste z médií zaznamenali nedávné vítězství Eda Sheerana v soudní při o údajné hudební plagiátorství týkající se části jeho megahitu Shape Of You z roku 2015. Zpěvák Sami Chokri aka Sami Switch tvrdil, že to právě on je původním vynálezcem hooku „Oh I, oh I, oh I, oh I“, neboť podobná pasáž zazněla v jeho písni Oh Why z roku 2015. A to přesto, že melodicky ani textově nejde o nijak zvlášť objevný postup. Zatímco Ed Sheeran si klepe na čelo, proč se umělci místo vzájemné podpory a soustředění na novou tvorbu musí vzájemně napadat, Samimu utěšeně rostou počty streamů jeho songu i počty těch, kteří vůbec vědí, že tenhle týpek existuje.

Takže ponaučení číslo jedna zní: Vymyslete nějaký banální hudební motiv, vydejte ho a pak jen počkejte, až tatáž hudební myšlenka napadne nějakou hudební hvězdu. Možná prohrajete u soudu, ale získaná pozornost a z ní plynoucí výdělek snad vzniklé šrámy uspokojivě vynahradí.

2. Čtyři takty stačí, drahoušku

Ed Sheeran celý výše zmíněný soudní proces okomentoval mimo jiné slovy, že „v popmusic se používá jen omezené množství akordů... A k dispozici je jenom 12 tónů.“ Má pravdu ten chlapec. Tónový materiál západoevropské hudby je například oproti blízkovýchodním systémům poněkud... (nepiš „omezený“, nepiš „omezený“!)... méně komplikovaný. A navíc v popmusic snaha o sofistikované harmonické postupy, nedejbože o vzájemně odlišnou akordickou progresi ve sloce, v bridgi a v refrénu nejspíš definitivně uhynula koncem devadesátek. Úspěch dnes slaví opakující se čtyřtaktové celky, které se dobře loopují, remixují a vzájemně propojují.

Takže nač se namáhat s použitím nějakých mimotonálních dominant nebo podobných harmonických zvěrstev, které běžný popový posluchač stejně buď nezaregistruje, nebo si maximálně pomyslí, že „tady v tom místě ta písnička zní nějak falešně“?

Raději tvořte různé melodické linky nad víceméně otřepanými čtyřtaktovými „kolečky“. A nikdo vás za to k soudu tahat nebude, protože takové postupy už se staly veřejným majetkem podobně jako kdysi bluesová dvanáctka.

3. Vykrádejte sami sebe, ale nenápadně

Za časů J. S. Bacha nebo W. A. Mozarta bylo úplně v pohodě vykrádat sám sebe. Zaprvé bylo celkem nemožné například skládat po dobu tří let každý týden jak na běžícím páse velkou chrámovou kantátu, aniž by se vám začaly melodie a harmonie nutně poněkud opakovat. Naopak, výpůjčky z vlastní kapsy byly vítané, protože se tím utvrzoval autorský rukopis. A zadruhé pojem „autorství“ ve smyslu duševního vlastnictví umělecké myšlenky vznikl až v 19. století. Do té doby byste případné tantiémy za vámi složené opusy dedikovali spíš přímo Pánu Bohu, od nějž přece veškerá inspirace přišla ;)

Ve 20. století už bylo všechno jinak. Je dobré si hlídat minimálně to, jestli se vám neopakují motivy v písních vydaných v rámci vaší bohaté kariéry u různých nahrávacích firem. To si úplně nepohlídal třeba John Fogerty, bývalý zpěvák Creedence Clearwater Revival. V osmdesátých letech čelil žalobě Saula Zaentze, majitele vydavatelství CCR Fantasy Records, že u nich vydaná Fogertyho skladba Run Through the Jungle z roku 1970 se až příliš otiskla do pozdější umělcovy hitovky The Old Man Down the Road, vydané sólově a u jiné společnosti. Fogerty tehdy přišel k soudu s kytarou a názorně prezentoval svou logiku věci, že obě skladby sice jsou podobné, ale jde o podobnost v rámci stylu, jejž nazval swamp rock, nikoli o sebevykrádání v rámci konkrétního hudebního motivu.

Takže pokud si chcete vypůjčit muziku sami od sebe, dbejte jednak na to, aby autorská práva obou songů byla zapsána u stejné instituce, a když už vás opravdu, ale opravdu nenapadá nový, originální motiv, označte sebeplagiát jako výsostný znak vašeho osobního hudebního stylu.

4. Buďte hvězdou lokálního charakteru

Neinspirovali se náhodou Kabáti při psaní své agrorockové hymny Pohoda (2001) hitem Otherside (1999) od RHCP? Část melodie s textem „máme kino, máme hospodu, v obci všeobecnou pohodu, všude samá kráva, samej vůl“ je totiž až podezřele podobná sloce z oné redhotí klasiky. Dalo by se namítnout, že podobně jako u Sheeranova (nebo Switchova?) „Oh I“ je i tahle melodická linka natolik banální, že ji obě kapely mohly klidně pochytit z oblasti kolektivního nevědomí. Kdyby ovšem Redhoti byli z našich luhů a hájů, možná by po vzoru Honzy Kalouska nenechali na Kabátech právnickou nit suchou. Jenže copak američtí funk rockoví střelci znají našeho českého Pepu a spol.? Je to sice neuvěřitelné a trestuhodné, ale nejspíš nemají o existenci Kabátů ani tušení.

Ponaučení tudíž zní: jste-li malá ryba, jejíž sláva okrajů malého českého rybníčku se dotýká, nebojte se čmajznout hudební myšlenku nějaké světové hvězdě. Je velká šance, že si vás nikdo od nich nevšimne, případně mu nebude stát zato se s vámi o autorství handrkovat.

5. Buďte megastar, která se s tím nepáře

Phil Collins se spolu s Erikem Claptonem při psaní hitu I Wish It Would Rain Down (1989) možná řídili heslem, že pod svícnem je největší tma. Nebo prostě coby renomovaní muzikanti chtěli složit hold jiným hudebním ikonám, aniž by výslovně říkali, že jde o popkulturní narážku. Každopádně podobnost refrénu písně s klasikou Wish You Were Here od Pink Floydů je hodně nápadná nejen v melodii, ale také v textu. A co z této podobnosti po vydání písně vzešlo? Nic. Nebo minimálně nenastala soudní tahanice o autorství, přestože internety se dotazy na záměrnost či nezáměrnost použití podobného nápadu jen hemží.

Když si projdete pár položek na webu Sounds Just Like, zjistíte, že v hitech velkých hvězd se opakují jak rytmickomelodické motivy, melodickotextové fráze, tak také celé aranže doprovodů, které možná pocházejí i od téhož producenta-ghostwritera.

Pokud se vám tedy poštěstí dosáhnout mezinárodního věhlasu Collinsova formátu, zkuste použít motiv z cizí skladby podobně slavného umělce. Třeba se mu do sporu taky nebude chtít  no a přinejhorším je tu vždycky možnost mimosoudního vyrovnání, na které jako velká ryba rozhodně prostředky máte.

Hlavně nevykrádejte songy menších hvězd typu Sami Switch. Ty se totiž o své místečko na slunci budou připraveny bít se vší vervou.

P. S. A o těchhle nápadně podobných exemplářích víte?

Sheryl Crow: All I Wanna Do vs. Stealers Wheel: Stuck In the Middle With You

Radiohead: High & Dry vs. Tedeschi Trucks Band: Anyhow

Tagy just for fun plagiátorství

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Anna Marie Hradecká
Moje hudební vzdělání začalo přívalem zahraničního popu v porevolučních rádiích. S bráchou jsme sledovali hitparády a hráli hru, kdo uhodne písničku a interpreta podle prvních taktů. Chtěla jsem být samozřejmě jako Mel B ze Spice Girls. Jenže na konzervatoř jsem pak šla studov…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY