Přejít k hlavnímu obsahu
Libora „Máču“ Matejčika z Motorbandu vehnal do porozvodové bitvy bývalý zpěvák Luděk Struhař | Zdroj: youtube.com
Libora „Máču“ Matejčika z Motorbandu vehnal do porozvodové bitvy bývalý zpěvák Luděk Struhař | Zdroj: youtube.com
Jan Hamerský - Čt, 03.09.2020 - 08:00

Hejty HH: Když se motor utrhne

„Když jdeš nahoru, buď zdvořilý ke všem, které cestou potkáš. Může se stát, že je potkáš znovu – až půjdeš dolů.“ Tento výrok se často připisuje Charliemu Chaplinovi. Stejně tak ho mohou použít Aleš Brichta, Radim Pařízek, Štěpán „Makeba“ Málek a další frontmani, kteří se z různých důvodů rozešli s kapelami, s nimiž se proslavili, aktuálně třeba Libor Matejčik z Motorbandu.

Makeba se v N.V.Ú. už nudil. Brichta přerostl Arakainu přes hlavu. Poprvé, když se jeho sláva dotkla vrstev atmosféry, kudy se šíří rádiový a televizní signál, záhy jako nespolehlivý alkoholik. Moravský agrometalový tragéd a mediální magnát Radim Pařízek, jehož zásluhou Peterkova Šlágr TV přežije letošní plošnou digitalizaci, už byl záludný. Koupil si ochrannou známku Citron a přes OSA a soudy se domáhá odměn za cokoliv spojeného s jeho jménem. Tím tvůrčí těžiště kapely otrávil tak, že si raději založili konkurenční Limetal.

„Motorband oznamuje, že jí po vzájemné dohodě a v přátelském duchu opouští bubeník Ivo Batoušek, zpěvák Luděk Struhař a kytarista Jan „Hans“ Jiříček. Situace uzrávala již několik měsíců, kdy se projevil rozdílný pohled těchto skvělých muzikantů a zbytku kapely na tak podstatné věci, jako jsou četnost vystoupení, vzájemná komunikace, žánrová orientace a nový repertoár.“
(oficiální biografie kapely Motorband)

Do podobné porozvodové bitvy vehnal Libora „Máču“ Matejčika z Motorbandu Luděk Struhař. Zpěvák, jehož staršími zářezy v CV jsou bubnování pro Gabrielu Gunčíkovou nebo coverování Accept, kapelu opustil před rokem. Bývalému kapelníkovi adresoval následující vzkaz, který Máča obratem zveřejnil s dovětkem, že ho předal právníkům.

„Dokázal jsi za půl roku zase pohřbít, co jsme čtyři roky budovali. V době nesmyslné koronavirové mánie jsem ti nechtěl kazit náladu, ale myslím, že je na čase, abych ti dal podnět k zamyšlení. (…) Být tebou podívám se na stránky Úřadu průmyslového vlastnictví (Ochranné známky) a zjistím si, jestli ti vůbec patří kapela, pro kterou funguješ.“ A pak mu navrhl, že se buď vyrovnají mezi sebou, bude si stěžovat na facebooku i jinde anebo kapelu ponechá svému osudu.

Že si Struhař za lockdownu zaregistrovat logo Motorbandu a zcela nepokrytě jím teď Máču vydírá, část fanoušků na facebooku zákonitě rozzuřilo. V diskuzi pod statutem se vršily zaručené zvěsti. „Známý s ním zkoušel v Accept revival a říkal, jakej je to křivák ten Struhař.“ Zdaleka nejvíc jich však znechutilo praní špinavého prádla na veřejnosti. Nechme však být přerostlá heavymetalová superega. Že se Struhař zachoval jako prvotřídní dobytek, ještě neznamená, že samozvanou legendu netrefil do slabin.

Příběh, který o sobě tři roky zpátky Motorband před kamerami odvyprávěl, se hemží pojmy ambice, skvělé obsazení, odhodlání, pracovitost, touha po uznání i selhání. Jen nebetyčnou arogancí, která prosvítá mezi řádky, se nikdo nekasá. Je to kaz v životopise kapely, která mohla být evropská a předběhli ji i lemplové z Kabátu, s nímž byla personálně provázaná. V první chvíli se Motorband honosí, že dřel repertoár čtyři až šest hodin denně, aby ho napoprvé dal ve studiu i poslepu na šachtě. V té druhé vypadají jako ti největší packalové.

Z Propasti Petra Jandy odjedou dotočit Made in Germany do studia ve Stuttgartu, a pak se zase vrátí, jak zjistí, že jim neudělají smažák mezi producentskými kejklemi, přetažené vokály. Ještě hůř, i se skoro třiceti lety zkušeností mají pořád svoji hlavu. Víc se Máča shodil už jen tím, když přiznal, že Kamila Střihavku nutil poslouchat jen metal a pak se divil, že přeběhl k Pavlíčkovi a Balážovi.

Je v pořádku makat a doufat, že se to jednoho dne vyplatí. Myslet si, že jen proto mám na úspěch nárok, už ale soudné není. Zvlášť když před skutečným problémem, děláním unáhlených a nepromyšlených rozhodnutí, unikám do posedlosti hraním na výkon.

Právě na tuto kombinaci zarputilosti a nenasytného perfekcionismu narážel zhrzený člen kapely, Jan „Hans“ Jiříček: „Bylo již potřeba zastavit, nebo přinejmenším zbrzdit úřadování Libora. Systematicky celých třicet let zneužíval lidi, kteří ho měli rádi a dělali pro něj maximum. Všechny, co pro něj pracovali, muzikanty, manažery, administrátory, filmaře, bedňáci i podrž tašky vysál morálně, fyzicky i finančně a potom, když je už nepotřeboval, je odkopl jako kus špinavého hadru. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“

Takové vysvětlení stěží omluví, jak šeredně Struhal s Máčou vyběhli. Místo straight justice ho prachsprostě podělali. Nicméně aspoň naznačili, proč se k takové levárně snížili. A také jak je možné, že se kolem Motorbandu točilo tolik velkých jmen, včetně někdejšího bedňáka Pepy Vojtka, a žádné ho nevytáhlo na vrchol, kde si ho Máča vždycky přál vidět. Možná se málo dívá dolů na lidi, po kterých šlape. A určitě všem dohromady chybí soudnost.

Tagy Hejty Honzy Hamerského Kamil Střihavka Citron Radim Pařízek Aleš Brichta Motorband Libor Matejčik
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY